V nedávné době se v britských ulicích objevila skupina s názvem ENGLISH DEFENCE LEAGUE ( EDL). EDL tvrdí, že hodlá vystupovat proti islámskému fundamentalismu a, alespoň na oko, se snaží vypadat jako racionální a seriózní odpověď fanatikům z okruhu náboženské skupiny Islam4Uk.
V konzervativních státech jižního Německa - Bavorsku a Bádensku-Württembersku nedávno schváli nový zákon, který se týká veřejných shromáždění a demonstrací. V těhto zemích, stejně jako v celém Německu, si člověk nejenže nemůže zakrýt obličej, nově si ani nemůže obléct stejné oblečení jako spoludemonstrující. Policie hledá další nástroje, jak bojovat s tisícihlavým davem antifašistů v černém. Zákon se zamlouvá i jiným státům Německa, které ho budou projednávat. Obávejme se, že čeští zákonodárci i tohle časem od německých kolegů odkoukají. Více informací v němčině viz např. versammlung.blogsport.de
Na webu Autonomních nacionalistů vyšel článek, ve kterém se tato organizace (a několik dalších) distancuje od Dělnické strany. Samotný text, zveřejněný na webu Autonomních nacionalistů, není svým obsahem nijak překvapující a shrnuje fakta již známá. Skutečnost, že dojde k tahanicím o peníze z více než sedmisettisícového státního příspěvku, které část aktivistů bude chtít použít na pomoc stíhaným, jsme prorokovali už v červnu 2009.
Ještě jednou se vracíme k případu spolupracovníka neonacistů, redaktora serveru Policista.cz, Dušana Stuchlíka. Zatímco reakce neonacistů, o které si můžete přečíst v aktualizaci minulého článku, nás překvapila, reakce Stuchlíka a jeho magazínu nikterak překvapivá nebyla. Přesto i ona podle našeho názoru zasluhuje, aby jí byla věnována pozornost a to nikoli pro její věcnou podstatu, ale pro způsob a argumentaci, jakým je podložena.
V minulých dnech navštívil Prahu Norman Finkelstein, aby zde přednášel o izraelsko-palestinském konfliktu. Jeho návštěvu se pokusili zneužít neonacisté a zároveň se stala trnem v oku předsedy vlády.Norman Finkelstein se dlouhodobě věnuje izraelsko-palestinskému konfliktu a zneužívání holocaustu. Narodil se roce 1953 v židovské rodině ve Spojených státech. Oba jeho rodiče přežili nacistické koncentrační tábory. Jejich osud byl jednou z motivací, proč se začal věnovat zneužívání holocaustu: „…měl jsem pocit, že si zaslouží, aby s nimi bylo zacházeno lépe než jako s nástrojem k vydírání a záminkou k ospravedlnění amerických a izraelských válek a agresí.“
Přinášíme Vám rozhovor člena Antifašistické akce s aktivistkou organizace International Solidarity Movement (ISM) Evou N. Eva je anarchistická aktivistka z České republiky, dlouhodobě žijící v Anglii. Za svou praktickou podporu nenásilného boje Palestinců proti okupaci byla izrealskými úřady deportována z palestinských území.
Neonacistická scéna dlouhodobě selhává ve snaze najít ve svém středu někoho, kdo by byl ochotný a schopný stát se žurnalistou v klasických médiích. A jen o málo úspěšnější je jejich snaha o naklonění si mainstreamových novinářů. V roce 2008 se na ni ale přece jen usmálo štěstí, byť z trochu jiného místa, než by čekala. A to v osobě Dušana Stuchlíka.
Přetiskujeme kritiku AFA z pera Jana Hanuše. Jakkoli s částí jeho kritiky nesouhlasíme a myslíme si, že vychází z neznalosti (která je ale vzhledem ke způsobu našeho fungování pochopitelná), vítáme ji jako kritiku, která je motivována snahou o zlepšení a nabídnutí vlastní alternativy a iniciativy.
Stejně jako v loňském roce, tak i letos si připomněli antifašisté a antifašistky památku Honzy Kučery, který byl před dvěma lety smrtelně pobodán v Příbrami. Bylo mu teprve devatenáct let. Měl rád zábavu a hrdě se hlásil ke skinheadské subkultuře. Zároveň nesnášel nácky a neváhal se jim postavit. Proto také zareagoval v noci z 18. na 19. ledna 2008 na provokaci v nacismu se vzhlížejícího Jiřího Fouse. Ten ho při tom několikrát bodl bajonetem. 20. ledna 2008 Honza na následky způsobených zranění umírá.
Rakouští antifašisté mobilizují před blokádou dalšího ročníku korporativistického plesu v Hofburgu ve Vídni. Tradiční sešlost nacionalistů i neonacistů proběhne 29. ledna 2010. V nedávné době jsme mohli v Praze navštívit přednášku rakouských antifašistů, věnovanou každoročnímu srazu nacionalistů, který se odehraje v nejbližších dnech ve Vídni, součástí bylo i pozvání na antifašistickou protidemonstraci.
Jako jednu z forem vzpomínky na zavražděného antifašistického skinheada Honzu Kučeru jsme připravili videoklip z jeho pohřbu.
Dnes si vysvětlíme, jak založit a spravovat neonacistickou anti-antifa skupinu. Není to nic jednoduchého, ale při troše úsilí můžeme dospět k nečekaným výsledkům.Jako první krok v našem snažení si založíme profil na některém komunitním serveru. Tradicionalisté použijí lide.cz, progresivnější dnes tolik populární Facebook.Do profilu dáme své vlastní fotky nejlépe ve společnosti přátel a proložíme je symbolikou.
Před Nejvyšším správním soudem se tento týden obhajuje Dělnická strana (DS), která čelí návrhu na své rozpuštění. Podle dostupných informací je vládní návrh připraven podstatně lépe než naprosto zpackaný první pokus. Zajímavější než případné rozpuštění či nerozpuštění by ale mohlo být poodkrytí role agentů policie nebo tajných služeb uvnitř DS, podobně jako se to stalo v Německu v roce 2002. V českých reáliích je to však spíše nepravděpodobný příběh. Připomeneme si tedy alespoň německou kauzu.
Případ dvouleté Natálie Sivákové, která letos v dubnu utrpěla při žhářském útoku na svou rodinu těžké popáleniny, vzbudil velký mediální ohlas. V létě policie zatkla čtyři neonacisty ze Slezska a z útoku je následně i obvinila. Jak na zprávu reagovali neonacisté nejen dva dny po události je námětem dnešního článku.
Když v noci na 21. prosince 2007 padly hranice a Češi s velkou slávou vstoupili do Schengenského prostoru, létaly leckde špunty od luxusního šampaňského (v případě managerů expandujících společností) či alespoň plány na „pořádnou dovolenou" bez front na hranicích a nutnosti mít u sebe pas (u zbývající části populace). Každá mince má ale dvě strany. Zvednutí závor uvnitř Evropy nenásledovalo nic jiného než vztyčení dalších ostnatých drátů a elektrických ohradníků směrem ven.
V polovině září vyhlásili Autonomní nacionalisté velké vítězství nad Antifašistickou akcí. Síly AN měly rozdrtit antifašisty na ostrově Štvanice po skončení street party v rámci Týdne nepřízpůsobivosti. Jak už to u neonacistického zpravodajství bývá, bylo to tak trochu jinak.
15. prosince končí "dočasná amnestie" pro zahraniční pracovníky. Po ní mají podle našich informací následovat rozsáhlé policejní represe, které mají donutit imigranty k odchodu ze země. Minulý týden navštívil rodinu Sivákových, která se stala cílem žhářského útoku, syn premiéra Jan Fischer mladší. Vyjádření solidarity s romskou rodinou bylo impulsem pro napsání otevřeného dopisu, který zveřejňujeme níže.
Neonacismus je v posledním roce časté a veřejností bedlivě sledované téma. Ve společnosti ale stále přetrvává dojem, že neonacisté jsou bandou asociálů se sníženým IQ. V mnoha případech tomu tak je. Rozhodně tak ale nemůžeme popsat celou neonacistickou scénu. Její vůdci se tomuto zařazení obvykle vymykají. Nevýrazná, fluktuující masa „pěšáků“ se takto většinou popsat dá.
Váňa byl velkou postavou ruského antifašistického hnutí a jsem si jistý, že v sledujících dnech, měsících a letech napíše své vzpomínky na něj spousta lidí. Dnes je ale většina z nich smrtí svého přítele a soudruha příliš rozzlobená a příliš šokovaná.
Tento fiktivní rozhovor je složen z názorů Václava Havla, které sepsal ještě jako společností odmítaný extremista na konci sedmesátých let. Jsou v něm použity citace z jeho textu Moc bezmocných, v němž představil své politické postoje.Tyto názory jsou v mnohém inspirativní dodnes. Když je však porovnáme s tím, v co se proměnily za několik let zjistíme, že snaha po skutečné svobodě končí, když se o ní přestaneme starat.